VIETNAM S VŮNÍ KORIANDRU - S PODPISEM AUTORKY

Vietnamské zdravotnictví na vlastní kůži

Je cestování ve Vietnamu bezpečné, co když se vyskytnou zdravotní komplikace, postarají se o mne kvalifikovaně, jak vypadá nemocnice, co je nezbytné zajistit před cestou?

Vyprávění o tom, jak snadno se můžete dostat do potíží.

Já vím, cestovat se nyní nikam nedá a téma zdravotnictví je omíláno od rána do večera. Tak proč jsem si zvolila právě toto téma? Já myslím, že je to celkem jasné, právě proto vám chci napsat, jak moc se za pár let změnila úroveň zdravotnické péče ve Vietnamu.

Vlastně bych to ani pořádně nevěděla, nebýt jedné opice. Už je to víc jak rok, kdy jsem byla s bezvadnou partou na klasickém okruhu ze severu na jih. Všichni jsme si cestu užívali, vlastně už se chýlila ke svému závěru. Nočním vlakem jsme dorazili do Saigonu a po krátké snídani se vydali na celodenní výlet – chrámy náboženství Cao Dai a tunely Cu Chi.


Počasí bylo vážně nádherné, možná až velké horko. Před polednem jsme přijeli do provincie Tay Ninh, kde stojí jeden z nejznámějších a největších chrámů Cao Dai – Svatá stolice. Kaodaismus je poměrně nové náboženství, které má své kořeny přímo ve Vietnamu.

Vše bylo načasováno, abychom na místě byli před polednem, kdy je možno zúčastnit se jednoho z ceremoniálů. Přiznám se, že obřad je dost zvláštní a hlavně hudební produkce, za mne, omlouvám se – šílená, takže obvykle čekám na klienty venku.

Okolo chrámu je obrovský park. Zahrada je opravdu skvostná, nádherné keře, rozkvetlé květy lotosu, různé, pro nás exotické květiny, pastva pro oči.

Procházela jsem se tou nádherou a fotila. Zhruba po půlhodině se ke mně připojili ostatní. Po chvíli nám bylo velké horko, tak jsme se rozhodli uchýlit do stínu. S jednou bezva klientkou jsme si našly místo na malé zídce s kovovým plotem, který odděloval další část parku.

Seděly jsme a povídaly si, když se k nám přiblížila mužská část zájezdu. „Jé, za vámi jsou nějaké opice a jedna má jen část nohy“, povídá Jirka, který k nám právě dorazil. Tak, jak jsem seděla na zídce, jsem jen otočila hlavu za sebe, trochu zaostřila, a ano, nějaké opice tam opravdu pobíhaly.

Obrátila jsem se zpět a pak to přišlo. Vážně nemám ponětí proč? V mžiku mi na záda skočila nějaká opice, kousla mne do pravého ramene a zmizela. Byl to šok! Vyskočila jsem a odběhla od plotu. Olga hned vyrazila za mnou a společně jsme zkoumaly, jaké škody to zvíře napáchalo. Také mi poskytla první pomoc – použila dezinfekční gel na ruce na vyčištění rány.

Teď už vím, že to byl makak indočínský a vzal to opravdu z gruntu. Prokousl mi tričko i ruku. Na rameni byly patrné zuby a modřina okolo skousnutí. Musím říct, že jsem byla celkem vyděšená. Lekli se všichni a rychle prchli od zídky. Batohy a tašky, tam zůstaly. Příležitost pro partu makaků, kteří se na ně vrhli a chtěli si je odnést.

Nakonec ukořistili jen tričko, možná tam v něm ještě pobíhají!

Honza se projevil jako velmi akční a neohrožený. S velkým pokřikem se vrhl ke svému batohu a kupodivu opice zahnal. Já jsem nebyla schopná dělat nic. Stála jsem chvíli jak opařená.

Svolala jsem všechny dohromady a odjeli jsme do restaurace, která byla jen kousek. Zařídila jsem místa u stolů, objednala oběd a pak se začala věnovat sobě. Ruka byla celkem bolestivá a nebezpečí vztekliny hodně reálné. Žádná legrace. Vyhledala jsem si průkazku cestovního pojištění a zavolala do Čech. Stručně jsem popsala, co se mi stalo a požádala o radu, jak nyní postupovat. Důležité bylo zjistit, kolik mám času, než je nutné aplikovat první vakcínu.

ČÍM DŘÍVE, TÍM LÉPE, NEJPOZDĚJI

DO 24 HODIN PO ÚTOKU.

Paní na telefonní lince byla velice příjemná, potvrdila, že očkování musí proběhnout tentýž den, kdy došlo k napadení. Pro mne ta informace byla důležitá neboť jsme byli celkem daleko od Saigonu, cca 100km, minimálně 3 hodiny cesty.

Moje osobní zkušenosti se zdravotnickými zařízeními ve Vietnamu nebyly zrovna nejlepší, nechtěla jsem riskovat místní středisko, takže jsem se rozhodla, vrátit do Saigonu a až tam jít na vyšetření.

VYDAT SE NA CESTU DO ZAHRANIČÍ BEZ VHODNÉHO DOSTATEČNÉHO CESTOVNÍHO POJIŠTĚNÍ - ZAPOMEŇTE

TO SE OPRAVDU NEVYPLÁCÍ.

Nejen, že je nutné si zajistit zdravotní pojištění, ale doporučuji „nešetřit“. Od výběru pojišťovny a konkrétního pojištění se poté odvíjí i úroveň zdravotnických zařízení, kde o vás pečují. Neznamená to, zvolit nejdražší variantu, ale informovat se důkladně, co pojistka zahrnuje, projít si recenze a doporučení.

REGISTRUJTE SE DO SYSTÉMU DROZD – DOBROVOLNÁ REGISTRACE OBČANŮ ČR PŘI CESTÁCH DO ZAHRANIČÍ

Pokud máte nějaké zdravotní komplikace – zde je postup, jak je řešit:

  • Kontaktujte svou pojišťovnu a popište své zdravotní problémy
  • Uveďte, kde se právě nacházíte
  • Podle místa pojišťovna prověří, zda zde má svá smluvní zařízení – lepší varianta
    Pojišťovna kontaktuje nemocnici nebo lékařské středisko ve vašem dosahu a avizuje vaši návštěvu
  • Pojišťovna vám zašle jméno a adresu zařízení
  • Dostavíte se do nemocnice, musíte mít cestovní doklad, kartičku pojištěnce a ohlásíte se na recepci
  • V tu chvíli již o vás vědí, zajistí ošetření, nic neplatíte
  • Pokud jsou vaše zdravotní potíže větší, zajistí i taxi z hotelu, nebo místa úrazu
  • Druhá alternativa je, že žádné vhodné zařízení v místě vašeho pobytu nebo v místě incidentu pojišťovna nemá
    Najdete si zdravotní zařízení sami, nejlépe na doporučení, z hotelu, od dopravce, od místního průvodce
  • Dostavíte se do nemocnice, na středisko, musíte mít cestovní doklad, kartičku pojištěnce
  • Vysvětlíte lékaři, jaké máte zdravotní potíže, lze v tuto chvíli po telefonu komunikovat s pojišťovnou, kde vám pomohou s překladem
  • Proběhne ošetření, toto musíte zaplatit ihned, převezmete doklady o úhradách, které následně uplatníte u své pojišťovny po návratu do ČR

Komunikace s pojišťovnou mne maličko uklidnila. Vrátila jsem se ke klientům, dokončili jsme program dne a pak jsem si konečně objednala taxi do nemocnice. Bylo moc fajn, že klientka – zdravotní sestřička Olga, která vlastně u toho všeho byla od počátku, mi nabídla, že do nemocnice pojede se mnou. Byla to skvělá podpora.

Taxi zastavilo u pěkné budovy, vstupujeme dovnitř a je to tady vážně pěkné, čisté, na úrovni.

SOUKROMÁ KLINIKA RAFFLES MEDICAL

Hlásím se na recepci, chvilku drobný zádrhel, nemohou najít v systému avízo mého příchodu. Volám tedy na pojišťovnu a předávám telefon. Po chvíli je vše a potvrzeno, jsem požádána, ať se posadím a chvíli vyčkám. Trvá to možná 5 minut, maximálně. Přichází zdravotní sestra a vede mne do malé místnosti, kde proběhne první prohlídka. Měří mi teplotu, tlak, zjišťují anamnézu, vše probíhá v anglickém jazyce.

Olga mi vysvětluje, co a proč se mnou dělají a jaké přístroje používají. Poté odcházíme do ordinace, kde se o mne budou starat 4 zdravotníci. Dva lékaři, zdravotní sestra a bratr.

Především musím uvést, že nikdo se mému zranění neposmívá a naopak vše berou velmi vážně. Nejdříve popisuji, co a jak se událo a jaké zvíře mne napadlo. Následně zjišťují, jak jsem na tom s očkováním proti tetanu a vzteklině. Bohužel TETANUS už mám za sebou hodně dávno a očkování proti vzteklině jsem neabsolvovala nikdy.

Lékař rozhoduje, jak bude postupovat. Vyžádal si mezinárodní očkovací průkaz. Vysvětluje mi závažnost situace a co nyní bude následovat s tím, že standardně bych měla dostat celkem 5 dávek vakcíny:

ve dnech 0 - 3 - 7 - 14 - 30 od napadení

Bohužel Vietnam nemá dostatek prostředků na celých 5 dávek, proto aplikují jen 4.

Dále použijí sérum na podporu imunity a antivirotika. Mé zranění je posouzeno jako vážné, neboť v ráně jsou patrné zuby makaka. Atak nebyl vyvolán mou agresí, ale chováním zvířete, které mne napadlo bezdůvodně, tedy existuje reálné nebezpečí, že bylo infikováno.

Svým podpisem musím potvrdit, že souhlasím s aplikací všech léčiv, zjišťují i jak jsem na tom s alergiemi. Poté jsem v péči zdravotní sestry a bratra. Do emitky naskládají lahvičky s vakcínami a Imunoglobulin. Ihned mi napíchnou žílu a podají fyziologický roztok na zajištění, to pokud by moje reakce byla nepřiměřená a na životě ohrožující, aby mohli ihned reagovat podáním adekvátních léků.

Nyní sestra bere do ruky lahvičku po lahvičce a vždy mi vysvětlí, co to je, kam provede vpich a zda to bude bolestivé nebo ne. Z každé lahvičky sejme nálepku s identifikací látky, tu mi ukáže, upozorní na expiraci a poté ji vlepí do očkovacího průkazu.

Musela jsem si lehnout, byla jsem opravdu už dost unavená, a jdeme na to. Celkem 12 injekcí. 10x Imunoglobulin a 2x vakcíny. Převážná většina injekcí šla do ruky, okolo rány, teď nevím, zda jen jedna nebo dvě do boku.

Chvíli mne nechají ležet a poté jsem požádána, abych se přesunula do čekárny, kde dostanu léky a musím 30 minut vyčkat, kdyby nastala nějaká špatná reakce. Odcházíme zpět k recepci. Všimla jsem si nějakého automatu na kávu. To je pro mne překvapení.

Z minulých zkušeností jsem si pamatovala, že v nemocnici nedostanou pacienti ani vodu, vše jim musí donést rodina. Tady najednou cappuccino, latte.. no jo, ale jak zaplatíme? Vietnamský dong nemá žádné mince… Kamarádka obchází automat, hledá, kam vložit bankovky a nakonec se dozvídáme, že je vše zdarma.

Káva je výtečná. Poté přichází magistra a přináší léky. Dostala jsem acyclovir (antivirotikum), panadol a ještě gelový polštářek – možno použít jako chladící obklad. Každý lék je v samostatném sáčku, na něm štítek s popisem a dávkováním. Vše mi podrobně vysvětlí. Antivirotika jsem dostala na 14dnů, tuším po 4 hodinách během bdělého stavu.

Jak jsem se dostala do hotelu ani moc nevím, byla jsem trošku mimo, padla jsem do postele a usnula. Druhý den jsme odjížděli na dvoudenní výlet na Mekong. Ruka byla pěkně oteklá, takže jsem nejdříve přikládala gelový polštářek, který se rychle ohřál a už moc nepomáhal.

Při první zastávce na občerstvení jsem požádala v restauraci o led, který jsem vložila do obvazu pruban. Skvěle to zafungovalo. Další den už otok nebyl tak velký.

V Saigonu jsem ještě 3. den po útoku absolvovala druhou dávku vakcíny Verorab. Při užívání léků a podávání vakcíny jsem toho měla vážně dost, ale nebyl nikdo, kdo by mne zastoupil, tak jsem „jela dál“.

K napadení došlo 4.12. takže následující den jsme slavili MIKULÁŠE.

ÚROVEŇ ZDRAVOTNÍ PÉČE PRO TURISTY VE VIETNAMU SE ZA PÁR LET VÝRAZNĚ ZLEPŠILA. 

Jistě záleží i na tom, v kterém místě onemocníte, ale dříve se říkalo, že se závažným zraněním a nemocí je lépe odcestovat do Thajska. Já si myslím, že to nyní už nutné není.

POKUD MÁTE KVALITNÍ CESTOVNÍ POJIŠTĚNÍ, NEMUSÍTE SE BÁT NEDOSTATEČNÉ NEBO NEKVALIFIKOVANÉ PÉČE.

Z nedávné doby mám zkušenosti i z nemocnice v Hanoji – VINMEC. Nemocnice je nová, vybavení moderní, přístup perfektní.

Co se týká mého zranění, já jsem ze Saigonu pokračovala ještě do Kambodži a Thajska. V Siem Reap jsem podstoupila 3. dávku vakcíny a i tady ošetření perfektní. Ani zde nebyl důvod k nějakým obavám.

VZHLEDEM K MÉMU NÁVRATU DO ČESKÉ REPUBLIKY 10. DEN OD NAPADENÍ, POSLEDNÍ DVĚ VAKCÍNY JSEM DOSTALA NA BULOVCE, CELKEM VŠECH PĚT VAKCÍN.

Když jsem se vrátila do Čech – na Bulovku, paní doktorka byla překvapena, že jsem dostala antivirotika na dva týdny. Zde by prý byla dávka maximálně na týden. Na druhou stranu bych po injekcích určitě zůstala přes noc v nemocnici, na pozorování.

TEĎ UŽ VÍM, PROČ MNE TA OPICE KOUSLA – V TÉHLE DIVNÉ DOBĚ JSEM SI MUSELA OVĚŘIT, JAKÁ JE ÚROVEŇ ZDRAVOTNICTVÍ VE VIETNAMU, JAK VŠE FUNGUJE. VÝSLEDEK – NA JEDNIČKU. NENÍ SE ČEHO BÁT.

 

Jsem cestovatelka, fotografka, průvodkyně, autorka cestopisů Aljaška divoká a krásná a Vietnam s vůní koriandru. Tak to jsem já trochu bláznivá ženská, která je nejraději někde na cestách. Jsem to já, koho těší se o své zážitky podělit a hlavně vám se vším okolo cestování po Vietnamu poradit Kdo je Magda? >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů