Pokud jste četli můj úvodní článek tak už víte co má společného moje specializace na Vietnam s tygry a já vám teď povím, jaké to je splnit si svůj obrovský sen.
Fotografování moje velké hobby
Fotím asi od mých 8 let, kdy mi děda věnoval historický fotoaparát, hodně vzdálený i od foťáků, které už tou dobou byly na trhu. Každý kdo, ho viděl se smál a tak jsem získala spoustu pěkných snímků i díky tomu. Časem jsem si koupila své vybavení, které jsem v průběhu let obměňovala a samozřejmě vylepšovala.
Jak se ale dostat na ta správná místa se správnými lidmi
Během posledních 6 let jsem se díky své práci seznámila se spoustou šikovných fotografů, od kterých jsem načerpala informace, co je třeba udělat, aby se focení divokých zvířat stalo skutečností. Především je třeba poznat ty správné lidi. Bez kontaktů na vynikající fotografy, stopaře, řidiče, se to prostě neobejde. Trvalo několik let než jsem se k některým dopracovala. Martin Procházka, mimo jiné fajn chlap a skvělý fotograf mi poradil kontaktovat Vláďu Čecha. Skvělá volba! Právě on mi pomohl splnit si můj sen o focení tygrů ve volné přírodě. Věřte mi, je v tom vážně dobrý!
NP Ranthambore
Už je to rok, co jsem NP Ranthambore navštívila. Před cestou jsem všem nadšeně sdělovala, že jedu fotit tygry do Indie. Já si byla jistá, že to vyjde, ale moji přátelé pochybovačně kroutili hlavou a říkali: „No jedeš do Indie. Ano jedeš do NP Ranthambore, kde žijí tygři, tento fakt ti ale vůbec nezaručuje, že tygra taky uvidíš, nebo dokonce, vyfotíš. Já jsem o tom ale vůbec nepochybovala.
Až na místě jsem si uvědomila, že to taková samozřejmost není. A o tom je focení ve volné přírodě a ne v ZOO. Vlastně tohle mne láká a vím, že o to větší je prožitek, když k setkání s nějakým nádherným svobodným tvorem dojde!
Park Ranthambore je obrovský. Závory, tam nejsou kvůli tygrům, ale kvůli nám, fotografům a návštěvníkům parku. Tygr se může volně pohybovat kde chce, fotografové musí dodržovat přísná pravidla. Tak například návštěva konkrétní zóny. Už dávno před příjezdem si musíte zarezervovat, kam vlastně pojedete, ten či onen den. Ranthambore je rozdělený do několika částí, těm jsou přidělena čísla, je na vás, které zvolíte. Přejezd mezi jednotlivými zónami během jednoho safari je zakázán.
Užít si safari také není levnou záležitostí, můžete si zaplatit ranní (6,00 – 10,00) nebo odpolední (15,00 -18,00) nebo taky celý den. My jsme volili alternativu dvě safari za den. Park jsem navštívila vloni v květnu, kdy denní teploty dosahují něco okolo 40C, věřte mi, strávit v tom vedru 3 hodiny na přímém slunku není nic snadného.
Parkem se pohybujete v „otevřeném jeepu“. To má své výhody, vidíte do všech stran, i své nevýhody, tak například při rychlých přesunech s místa na místo, abyste pořídili co nejlepší záběr, doslova vlajete nad sedadlem. Zběsilý trysk v tomto autě nepatří k těm nejlepším zážitkům z výpravy za divokými kočkami.
Přesto, na to horší člověk rádi zapomene, to lepší si bude pamatovat stále. Moje první návštěva parku byla velmi úspěšná. Už první den jsem tygry fotografovala. Nejdříve jednoho samce, poměrně z dálky, ale nakonec nám přálo štěstí a dostali jsem se téměř nadosah krásné mladé tygřici, za kterou, aby toho nebylo na první den dost, „přišel její otec“. To přišel za ní, píši v uvozovkách, protože po dosažení určitého věku, již mladí tygři žijí odděleně od rodičů, takže se „rozhodně nenavštěvují. Nicméně v tom vedru má žízeň každý živočich a my měli tu kliku, že k jedné tůňce ve stejný okamžik dorazil otec i dcera.
Další dny byly podobně nabité skvělými zážitky, vlastně naše safari bylo 100% . Při každém jednotlivém safari jsme viděli a fotografovali minimálně jednoho tygra, celkem jsme jich pozorovali patnáct.
K vůbec nejkrásnějším zážitkům patřilo focení „tygří rodinky“. Tehdy se setkala tygří máma se svými ratolestmi – dva kluci a jedna slečna. Toto nádherné přírodní divadlo trvalo neskutečných skoro šedesát minut. Nevěděla jsem jestli mám fotit, nebo jen vnímat atmosféru a krásné scény, která se přede mnou odehrávala. Cítila jsem se naprosto báječně a bylo mi jasné, že si ten pocit a ty zážitky chci rozhodně ještě někdy užít. Rozhodně se sem vrátím.
Už je to tady, rok utekl jak voda a já zase balím, už brzo vyrážím zpátky do NP Ranthambore a moc se těším, co mne tam čeká a koho, z mých oblíbenců opět uvidím a věřím i nafotím.
Těším se, jak mi ten adrenalin dobije baterky a já se s chutí zase vrhnu na můj oblíbený Vietnam a připravím pro vás nová povídání, nová doporučení, nové snímky. Pokud nechcete moc čekat a máte třeba chuť se, se mnou setkat osobně, jukněte na můj facebook, kde najdete informace o mojí nejnovější výstavě fotografií a také vernisáži, kde se s vámi ráda osobně potkám.
