První den v Asii

Už je to neskutečných sedm let, kdy jsem do Asie vyrazila poprvé. Vůbec jsem neměla ponětí, co mne tam čeká. Jaké byly první dojmy, obavy? Co mne hned napoprvé nadchlo? Kam se v Hanoji ráda vracím? Pojďte to vzít krok za krokem.

Před odletem jsem statečně googlila důležité informace i když tenkrát jich zdaleka tolik nebylo. Taky jsem řešila co na sebe, a tudíž i předpověď počasí. Zdála se mi skvělá. Byl červenec, takže teploty okolo 30C, nic výjimečného. Všude uváděli i obrovskou vlhkost vzduchu. Moc jsem si nedovedla představit, v čem to bude jiné, než jsem zvyklá. Zjistila jsem to hodně brzy.

Přece cestou nezmrznu!

Nemám ráda klimatizaci, ale jsou místa, kde se bez ní nedá obejít, například letadlo. Rozhodně nic nepodcením! Pořádně jsem se nabalila, dlouhé kalhoty, tričko, mikina, pevné boty, ponožky, no paráda! Let jsme zvládla bez potíží, vyzvednout zavazadla, zařídit vizum a najít průvodce. Vše šlo podle plánu. Ještě na letišti to oblečení bylo v pohodě, ale jak jsem opustila klimatizovanou část, bylo lze. Jako byste dostali „teplou facku mezi oči“. Okamžitě jsem byla zralá na sprchu. Do Vietnamu jsem přijela s dcerou a synem. Všichni jsme na tom byli stejně. Těšili jsme se, jak si uděláme  v hotelu pohodlí, v klidu se převlíkneme, dáme tu sprchu a pak za kulturou. Chyba lávky, náš průvodce měl zcela odlišné plány. Do hotelu se nejede! Rozhodně si prý nemůžeme nechat ujít návštěvu Ho Či Minova mauzolea, (nějak jsem si netroufla mu vysvětlovat, že tam vlastně ani nemusíme) které za hodinu zavírá, takže hurá, navlečeni jak pumpa, vyrážíme do města.

Pho Bo

Horko je k padnutí. Během několika minut jsem totálně splavená. Když náš průvodce přijde s návrhem, dát si nejdříve snídani, jásám! Půjdeme do restaurace, tam se v klidu na WC převléknu, opláchnu a bude to. Náš minivan za chvíli zastavuje a vyrážíme směr restaurace. No, myslela jsem, že směr restaurace, po chvíli se po ulici blížíme k nějakým plastovým židličkám, velikost tak pro tříleté dítě, Nam (náš průvodce) vesele oznamuje: „Jsme tady“. „Cože?“  Uprostřed chodníku stojí asi šest židliček a dva malé plastové stolky. Naproti je něco jako otevřená garáž, kde vidíme dva velké hrnce s polévkou. Uvnitř údajně největší místní specialita, polévka Pho bo. Trošku se orosím. První den v Asii, budu jíst na ulici, bůhví, jaká je hygiena přípravy? Je čisté nádobí? Jsou čisté židličky, stůl? Co vlastně do té polévky přidávají? Počátek cesty a hned střevní potíže? To všechno se mi honí hlavou, když velmi opatrně usedám na ten mrňavý kousek nábytku. Bojím se, že se pode mnou rozpadne.

Než tenhle „místní poklad“ ochutnáme, dostane se nám trošku osvěty. Příprava není vůbec jednoduchá, aby byl vývar opravdu silný, vaří se celou noc. Každá hospodyně má své tajné fígle co do polévky přidat, aby byla tou nejlepší. Do správné Pho bo patří zázvor, kardamom, badyán a další spousta pochutin. Ani v okamžiku, kdy je polévka servírována, není ještě hotovo. Na stole nesmí chybět další ingredience, které vřele doporučuji použít. Množství a výběr „dochucovadel“ však záleží na každém konzumentovi. U jednoho stolku může každý mít „své“ Pho bo. My jsme mohli vybírat z mističek s jarní cibulkou, nakládaným česnekem, čili papričkami, čerstvým koriandrem, limetkou. Pokud si ji chcete připravit doma a nevíte, jak na to, stáhněte si můj Ebook zdarma, 5 důvodů, PROČ PRÁVĚ VIETNAM.

Už je to tady! Polévka voní opravdu báječně! Musím konstatovat, že moje obavy byly naprosto liché. Byla skvělá! Nádobí, židle i stolečky čisté. Okamžitě jsem Pho Bo podlehla. V horkých dnech je naprosto super. Dodá energii, tekutiny a zasytí vás na celý den. Je jí totiž „kotel“. Rozhodně vyzkoušejte, hlavně přímo na ulici. Věřte mi,  místní „závodky“, tak jsem pojmenovala lokální restaurace umístěné na ulici nebo v skromných prostorách přízemí domů, jsou nejlepší variantou, jak propadnout vietnamské kuchyni. Je neskutečné, že během několika minut připraví kvalitní jídlo plné roztodivných chutí.

      

Taková normální doprava

Dál pokračujeme pěšky. To je tedy mazec. Motorek je tu stovky. Jezdí všemi směry, chápejte i v protisměru. Je to drobet šok. Dopravní předpisy tu moc neřeší. Potřebovali bychom přejít na protější stranu, ale jak? Když to tu funguje takto:

           

Učíme se za chodu. Nam radí: „Rozhlédněte se a vyberte nejkratší cestu na druhý chodník. Pak směle vstupte do vozovky a přejděte. Žádné pobíhání, zmatkování, vždyť se nic neděje. Oni vás dobře vidí a vyhnou se vám!“ Vážně jsem tomu moc nevěřila, ale nebylo jiného zbytí. Už jsem si zvykla, vážně to tak funguje.

Procházka po městě byla nakonec prima. Krom památek, jejichž návštěva je povinností, jsme si poprvé užili pohled na neskutečně obložené motorky absolutně vším. Tak především počet osob, co na skútru jede, není nijak limitován, kdo se má čeho chytit, jede. Čtyři najednou, žádný problém. Jede se nakoupit, takže jeden drží meloun, druhý tašku se zeleninou, třetí má kachnu podpaždí a čtvrtý objímá nějaký hrnec. Stále nedokážu pochopit, jak udrží balanc a jak jsou schopni se v tak hustém provozu pohybovat.

Bia Hoi

Po několika hodinách „kulturních zážitků“ a pohybu v tomhle mumraji, jsme vážně unavení, máme hlad a žízeň. Míříme do hotelu. Bydlíme ve staré čtvrti, kde je velké množství příjemných místních hospůdek a někde dokonce nabízí pravé Bia Hoi, točené vietnamské pivečko. Chuť dobrá a hlavně cena, neskutečná. Za třetinku jsme tenkrát zaplatili v přepočtu 4,- Kč, ostatně dnes to není o moc víc. Časový posun 5 hodin, horko, provoz, nové zážitky, pro dnes je toho tak akorát.

       

MÁM PRO VÁS JEŠTĚ JEDNU DŮLEŽITOU RADU. POKUD PLÁNUJETE CESTU DO VIETNAMU POPRVÉ, DOPORUČUJI SI ZAJISTIT ALESPOŇ JEDNO UBYTOVÁNÍ IHNED PO PŘÍLETU DO ZEMĚ, PŘEDEM. KLIDNĚ PŘES KLASICKÉ UBYTOVACÍ SERVERY, MOŽNÁ ZAPLATÍTE O MALIČKO VÍC, ALE URČITĚ SE VÁM TO VYPLATÍ. TAKY SI ZAJISTĚTE PICK UP ROVNOU NA LETIŠTI, PRÁVĚ Z HOTELU, KDE BUDETE UBYTOVANÍ. PŘEDEM SI DOMLUVÍTE CENU, BUDETE VĚDĚT DO ČEHO JDETE. VYHNETE SE PŘEDRAŽENÝM NABÍDKÁM TAXIKÁŘŮ PŘÍMO NA LETIŠTI A ZAJISTÍTE SI KLID NA PLÁNOVANÍ DALŠÍCH DNŮ!

Kam zajít v Hanoji

  • Pagoda One PillarPagoda jednoho sloupu, hned vedle Mauzolea, hodně známá památka, symbol města
  • Van MieuChrám literatury – dle mého soudu vůbec nejhezčí památka ve městě
  •  Museum of Ethonology – na relativně malém prostoru ukázka „celého Vietnamu“, umístěno na okraji Hanoje
  • Jezero Hoan KiemJezero navráceného meče, chrám Nefritové hory (Ngoc Son)
  • Želví věž (Thap Rua)
  •  ulice, kde projíždí vlak městem
  •  Chua Tran Quoc – nejstarší pagoda ve městě u západního jezera
  •  Divadlo Than Long – vodní loutkové divadlo
  •  císařská pevnost Thang Long

JEŠTĚ JEDNA RADA NA ZÁVĚR, POKUD PLÁNUJETE CESTU DO HANOJE, URČITĚ JI SMĚŘUJTE NA VÍKEND. OD PÁTKU VEČERA DO NEDĚLE VEČERA, MOTORKY NESMĚJÍ K JEZERU HOAN KIEM – JEZERO NAVRÁCENÉHO MEČE. ZAŽIJETE TU SKVĚLOU ATMOSFÉRU. MÍSTNÍ SE TEN NENADÁLE ZÍSKANÝ PROSTOR SILNICE NÁRAMNĚ UŽÍVAJÍ, UŽIJTE SI HO S NIMI!

Mou vášní je Vietnam, příroda, kultura, místní lidé, jídlo... poradím vám se vším okolo způsobů cestování, ubytování i zábavy. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • PROČ PRÁVĚ VIETNAM?

    Milujete cestování? Rádi poznáváte nové země? Chcete vědět, PROČ PRÁVĚ VIETNAM, by se měl stát cílem vaší budoucí dovolené? Přečtěte si můj nový Ebook, věřím, že pomůže při rozhodování!!

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku: